Syndrom vyhoření, burn out
Popis syndromu vyhoření
Fyziologie (jak to má fungovat)
Regenerace fyzická i psychická je nezbytně důležitá pro kontinuitu a stabilitu pracovního výkonu v zaměstnání. Pracovní zátěž člověk kompenzuje ve svém volném čase aktivním i pasivním odpočinkem.
Etiopatogeneze (příčina a mechanizmus onemocnění)
Syndrom vyhoření je chorobně změněný duševní stav, kdy dochází k vyčerpání kompenzace pracovního stresu. Postihuje stejnou měrou ženy i muže nejvíce v oborech, kde se pracuje s lidmi – zdravotnictví, školství, sociální práci, komunikačních provozech. Po prvotní fázi nadšení přichází stagnační fáze vystřídaná fází frustrace, kde se již objevují pochybnosti o zaměstnání a jeho významu. Pokud se problém dále vyvíjí je fáze apatie hraničním stavem před stádiem emocionálního i tělesného vyčerpání.
Příčiny
- psychické vlivy, stres (vypjaté emoce, pracovní, partnerské, či rodinné neshody)
- nedostatek pohybu, odpočinku, volnočasových aktivit
- přehnané nároky, sebeobviňování, pocit viny v zaměstnání
- závislost na práci, workoholismus a kladení vysokých cílů
Příznaky
Příznaky jsou v rovině psychické i fyzické.
Emocionální změny ve smyslu cynismu, lhostejnosti, nezájmu, apatie, podrážděnosti a chladnosti ke kolegům i klientům. Člověk ztrácí chuť k práci, nadšení a motivaci. Nedoceňuje ani práci svoji ani ostatních. Může vyvrcholit až agresivitou.
Přidávají se nepříjemné tělesné příznaky s poruchami spánku (nespavost), náchylností k nemocem (oslabená imunita), ztrátou chuti k jídlu (nechutenství), svalové napětí působící další potíže, jako je například zvýšení krevního tlaku.
Komplikace
- rozvoj depresivních stavů
Uvedené články a rady nemohou nahradit osobní návštěvu lékaře, či kvalifikovaného terapeuta, protože TOTOŽNÉ ONEMOCNĚNÍ MŮŽE MÍT ROZDÍLNÉ PŘÍČINY. Články a rady nám však mohou ukázat možné cesty, jakými lze usilovat o své zdraví.
Sdílení
Léčba
S léčbou je důležité začít co nejdříve. Již ve fázi stagnace by měly být provedeny změny v pracovním procesu, aby se burn out syndromu předešlo. Rozvoj poruchy je bohužel pozvolný a člověk si často problém uvědomí až ve fázi vyhoření, kdy by měla být terapie svěřena do rukou psychologů či psychiatrů.
Pomoci může změna návyků, nové koníčky, pohyb.
(Informační zdroje stránky)